Recenze: Honor 9 opět válcuje i dražší konkurenci

Honor 9 vypadá díky novému „tlačítku“ pod displejem trochu jako Samsung, ale čtečka reaguje jen na dotyk; stisknout nejde.

Každý rok se těším na nové Honory. Mé vlastní, osobní telefony jsou sice dlouhodobě Samsungy (k důvodům se dostaneme při srovnání), ale už čtyři roky, když se mě někdo zeptá na doporučení ohledně smartphonu, skončí většina mých přátel a členů rodiny s nějakým Honorem.

„Značka pro mladé a odvážné“ patří pod Huawei a roky se vyznačuje tím, že vezme povedený model mateřské značky, malinko ho změní (někdy i vylepší) a nabídne za ještě lepší cenu. Zdánlivě sebevražedná taktika ještě nezpůsobila bankrot ani jedné značky, takže mi na stole přistál zbrusu nový Honor 9.

Je zase špičkový.

Design a zpracování na nejvyšší úrovni

Vedle černé varianty a modrého provedení, které oslnilo už minulý rok u Honor 8, nabízí firma stříbrný model (se šedomodrými odlesky), který dorazil na test k nám. Nejdřív si odbudeme standardní kritiku. Napsal bych, že je telefon jak zrcadlo, ale i zrcadlo se špiní míň. Buď se připravte na čištění každých 5 sekund, nebo na to, že bude zadní strana ochmataná. Každopádně by byla škoda dávat telefon do krytu (pokud vám tedy nemá tendenci padat), protože od kritiky plynule přecházím ke chvále: Honor 9 je nádherný.

Díky relativně úzkým rámečkům je telefon příjemně kompaktní, zaoblené hrany nádherně padnou do ruky, a stříbrné provedení je nesmírně elegantní. Obzvlášť povedená je zadní strana, kterou dokonce ani nenarušují (dvě) čočky fotoaparátu – jsou plně zapuštěné do těla.

Ovládací tlačítka mívají výrobci umístěna různě, ale zpravidla buď „dobře“, nebo „špatně“. Honoru nelze nic vytknout – zamykací tlačítko je lehce nad polovinou pravé hrany a kolébka hlasitosti nad ním. Jedině mě zklamalo, že Honor už u loňské osmičky zrušil vychytávku modelu „7“, ze které jsem byl úplně u vytržení, a sice programovatelné tlačítko navíc. Ani u devítky se nevrátilo, nicméně to po výrobci nemůžu vyžadovat. Naopak potěší moderní oboustranný konektor USB Type-C.

Největší změnu najdete na přední straně: Pod displejem s elegantním 3D zaobleným sklem se objevilo „samsungovské“ tlačítko, které ovšem není tlačítkem, ale čtečkou otisku prstů (jež se jako tlačítko chová, i když nejde fyzicky promáčknout). Vedle ní jsou senzorická tlačítka, jejichž rozložení si můžete nastavit v menu – místo přednastavené funkce a ikonky jsou totiž označené jen elegantní bílou diodou.

Nic se nezměnilo na tom, že Honor/Huawei nabízejí perfektní čtečky. Jsou mimořádně spolehlivé a mimořádně rychlé; nestalo se mi ani u Honoru 9, ani u jiných modelů, že by odemykání selhávalo.

Výbava nadstandardní, lehce pod vrcholem

Honor 9 má prakticky stejné parametry jako dražší Huawei P10. Optika fotoaparátu Honoru se nechlubí označením Leica, ale zase máte k dispozici 64 GB interní paměti. Navíc můžete místo druhé SIM použít micro SD kartu a rozšířit paměť o dalších až 256 GB.

Špičkový osmijádrový procesor, který si Huawei sám vyrábí, a 4 GB operační paměti znamenají jediné: Telefon je dokonale svižný, za celou dobu testování jsem nepocítil ani náznak nedostatku výkonu. Prostě máte v ruce špičkový telefon nejvyšší třídy (navzdory ceně) a je to znát.

Pro někoho by mohl být lehkým zklamáním displej. Je příjemně velký, má krásné barevné podání… ale „pouze“ rozlišení Full HD. Řeknu to takto: Je pravda, že jemnější displeje (QHD, UHD apod.) jsou opravdu ještě hezčí na pohled, ale dlouhodobě tvrdím, že Full HD je naprosto dostačující. Objektivně tedy jde o nedostatek ve srovnání s nejlepšími modely konkurence, ale displej je i tak vynikající.

Ještě než skočíme k fotoaparátu, zmíním software. Velká změna k lepšímu je možnost výběru mezi umístěním všech aplikací na domovské obrazovky (jako u iPhonu) a klasickým tlačítkem Menu. Jinak je systém s prostředí EMUI ve verzi 5.1 přehledný, možnosti nastavení uspokojí i pokročilejší uživatele, a těch pár předinstalovaných her a aplikací bych výrobci odpustil. Hlavně že všechno funguje svižně a spolehlivě. Verze Androidu 7.0 má v době psaní recenze bezpečnostní záplaty z 5. května, výrobce slibuje pravidelné aktualizace.

Software je přehledný, nabízí dobré možnosti nastavení, pár vylepšení… A hlavně vše funguje, jak má.

S foťákem klidně na dovolenou

Fotoaparát je nadstandardní. Platí známé pravidlo, že kvalitní mobilní foťáky, kam ten v Honoru 9 bezesporu patří, excelují v dobrých světelných podmínkách, tedy na sluníčku. Honor má navíc díky druhé čočce vynikající černobílý režim, 2x optický zoom, umí natáčet extrémně zpomalená videa a pořídit velmi kvalitní noční snímky.

Při horším světle už musíte počítat s trochou šumu a zmíněné zoomy a noční režimy vyžadují hodně pevnou ruku – ideálně nějaký stativ.

Celkově se Honor 9 řadí k telefonům, u kterých směle říkám, že nahradí kompakty a můžete s nimi vesele fotit nejen „koťátka na sociální sítě“, ale klidně i zdokumentovat dovolenou, fotit předměty do internetové aukce, „skenovat“ dokumenty… Fotky budou ve většině případů nádherné.

Pokusil jsem se o podobnou fotografii, jakou jsem pořizoval při recenzování Galaxy S8. I v ošklivém počasí si Honor vede skvěle.

O úspěchu opět rozhoduje cena

Honor 9 zdražil. Doporučená cena v začátku prodeje je 13 tisíc, což je opět o tisícovku víc, než na čem začínal Honor 8. Musíme ale „srovnávat“, a tady telefon pořád boduje. Poměr ceny a výkonu je excelentní a konkurenti se srovnatelnou výbavou jsou zpravidla dražší – což koneckonců platí i o vlastním „bráškovi“ Huawei P10.

To nejlepší, co můžu o Honoru 9 říct, je to, že „by mi bohatě postačoval“. Jsem recenzent zvyklý na nejdražší a nejlepší telefony, konkrétně eskové modely od Samsungu. Honor nestojí 20 a víc tisíc, ale zmiňovaných 13, a s výjimkou displeje a fotoaparátu (potažmo designu, ale to je věc vkusu) je i těm nejlepším mobilům důstojným soupeřem.