Stabilizace obrazu vám zklidní ruku i při natáčení hororu

Jedním z nejspolehlivějších způsobů, jak poznat amatérské video, je roztřesený obraz. Můžete mít 4K kameru s úžasnou kvalitou záznamu, ale rozklepané záběry stejně nebudou stát za nic. O outdoorových kamerách, se kterými skáčete na lyžích, ani nemluvě. Stejné problémy musí řešit i fotografové – čím delší expoziční čas a čím delší ohnisko, tím větší riziko, že budou detaily kvůli třesu rozmazané. I zdravý, mladý a silný člověk totiž neustále vyrovnává balanc jemnými pohyby a dokonale bez hnutí neudržíte ani prázdnou nataženou ruku, natož když v ní držíte těžký kus elektroniky. Právě proto oceníte v případech, kdy nepoužíváte stativ, stabilizaci obrazu.

Stabilizace prodlužuje expoziční čas

Moderní fotoaparáty a kamery umí s chvěním bojovat. Účinnost stabilizace se vyjadřuje v expozičních krocích – EV. S klasickým, 120mm objektivem bez stabilizace obrazu se rozmazání (za standardních podmínek) vyhnete při základním čase 1/120 s. Stabilizace ho násobně prodlužuje. 1EV dvojnásobně, na 1/60 s, 2EV čtyřnásobně na 1/30 s a 3EV na osminásobný čas až 1/15 s.

Optika, elektronika, nebo mechanika?

Stabilizace se podle principu dělí na optickou a elektronickou. Optická je „hardwarová“ – ve těle zařízení nebo objektivu je pohyblivá součástka, která protipohybem kompenzuje pohyb detekovaný senzorem pohybu. Lidsky řečeno: Když zhoupnete rukou směrem dolů, senzor to pozná a součástka ve fotoaparátu se fyzicky mírně pohne směrem nahoru, aby pohyb vyrovnala. Je velmi účinná a relativně snadno přizpůsobitelná konkrétnímu objektivu, efekt vidíte přímo v hledáčku DSLR. Nevýhoda je právě v tom, že musí být logicky obsažena v každém objektivu zvlášť a třeba u širokoúhlých nebo starších objektivů ji zpravidla nenajdete.

I optickou stabilizaci lze vyrobit v plochém provedení.

Elektronická stabilizace se používá u kamer. Funguje sice méně technicky sofistikovaně, ale zase velmi chytře. Snímač zabírá o trochu větší plochu, než kolik ve výsledku vidíte (jednoduše řečeno zabírá širší okraje), a třes vyrovnává tím, že obraz posouvá tak, aby objekty v záběru zůstávaly na stejném místě.

V žádném případě nemá stabilizace – optická ani elektronická – nic společného s tím, jak si fotoaparát poradí s pohybujícími se objekty, což někdy za „optiku“ vydávají výrobci mobilních telefonů. Na druhou stranu, abychom byli fér, i pravá optická stabilizace se už dostává do lepších mobilů, například od Applu nebo Samsungu.

Trošku stranou pak stojí stabilizace mechanická. Její princip je velmi podobný jako u optické stabilizace, mechanika ale pohybuje přímo snímačem fotoaparátu. To znamená, že můžete stabilizovat všechny objektivy – byť na druhou stranu není mechanika vyladěná pro každý přesně na míru. Stabilizace také funguje ve více osách. Nevýhodou může být hlučnost a to, že efekt nevidíte v hledáčku.

Všechna řešení mají něco do sebe. Sony nebo Olympus preferují mechaniku, Canon a Nikon pro změnu optickou stabilizaci v objektivech. V každém případě je stabilizace velmi důležitá a patří k nejdůležitějším parametrům, které byste měli zohlednit při výběru fotoaparátu. Zvlášť pokud nefotíte jen za ideálních podmínek.

Pomozte si příslušenstvím

Stabilizovat obraz může i příslušenství. Držáky, které vyrovnávají otřesy, se dělají pro fotoaparáty i pro mobily, říká se jim gimbaly. Existují i specializované modely pro outdoorové kamery, které mají přece jen s otřesy nejvíc práce. Držáky nebývají nejlevnější, ale protože jde o externí příslušenství, které držíte v ruce (nic se nemusí vměstnat do malého těla fotoaparátu), nabízejí výborné výsledky a vyžehlí i větší otřesy.

Jak funguje optická stabilizace ve fotoaparátech Canon? Čočka klouže po keramických ložiscích, světlo dopadá do jednoho bodu a fotky proto nejsou rozmazané.