Video: Fotoškola s Canonem - Expoziční trojúhelník aneb 3 základní fotografické veličiny

Díl 6.: Základy fotografování do 10 minut 

Další díly fotoškoly:

1. díl fotoškoly s Canonem najdete zde.

2. díl fotoškoly s Canonem najdete zde.

3. díl fotoškoly s Canonem najdete zde.

4. díl fotoškoly s Canonem najdete zde.

5. díl fotoškoly s Canonem najdete zde.

7. díl fotoškoly s Canonem najdete zde.

8. díl fotoškoly s Canonem najdete zde.

ISO

Pod pojmem ISO se skrývá citlivost digitálního senzoru na světlo. ISO hodnota tedy určuje, jak moc je tento senzor uvnitř fotoaparátu na světlo citlivý. 

Základní hodnotou je přitom ISO 100, kdy senzor v podstatě příliš nevidí. Čím vyšší ISO hodnota je, tím se senzor na světlo zcitlivuje.

V exteriérech, kde je obvykle hodně světla, vám často vystačí ISO 100 či 200. Na druhou stranu v interiéru budete muset ISO mnohdy zvedat na 400 nebo 800. A když budete chtít fotografovat v potemnělých prostorách nebo v noci, neobejdete se bez ISO 3 200 nebo dokonce 6 400. 

Ale pozor. Čím více zvedáte ISO, tím se zhoršuje kvalita obrázku. Na ISO 100 na snímku nevzniká prakticky žádný šum. U ISO 1 600 se však mohou objevovat určitá zrna a snižuje se ostrost daného snímku. Vždy je proto důležité snažit se ISO držet na co nejnižší hodnotě je to možné. 

ISO je jediná funkce z expozičního trojúhelníku, která nemá žádnou kreativní funkci. Spíše nám pomáhá nastavit dvě zbývající hodnoty, mezi které patří clona a čas. 

Clona

Clona se mechanicky otevírá a zavírá v objektivu. Platí, že čím nižší clonové číslo, tím více je otevřená. To znamená, že s nižším clonovým číslem dopadá i větší množství světla na digitální senzor. 

Jakmile zavíráme clonu a zvyšujeme tím clonové číslo, dopadá méně světla na senzor. Fotografie tak „tmavne“. Zároveň však vznikají změny ve vzhledu pořízeného snímku. 

Když máte nízké clonové číslo, pracujete s takzvanou malou hloubkou ostrosti. Popředí a pozadí fotografie tak začíná být rozostřené, což se hodí především u portrétních fotografií. U záběrů, kde chcete proostřit větší celek, budete muset zvedat clonu. Tím sice ubíráte světlo, ale kreativně zvětšujete hloubku pro ostření (to je ideální například při krajinářských fotografiích). 

Čas

Čas se z hlediska fotografické veličiny vždy udává ve zlomku vteřiny. Běžné fotoaparáty přitom dokáží pracovat s rozmezím od 1/4000 vteřiny až po 30 vteřin. 

Platí zde jednoduché pravidlo. Čím delší expoziční čas zvolíte, tím déle bude dopadat světlo na snímač a tím světlejší proto snímek bude. Pokud tedy exponujete na 1/100 vteřiny, bude snímek výrazně tmavší, než když exponujete na 10 vteřin. 

Z hlediska kreativity má čas ještě jednu užitečnou funkci, a to, jakým způsobem se pohyb zaznamená na výsledné fotografii. 

Pokud totiž použijete extrémně krátký čas (například 1/4000), zmrazíte prchavý moment (například padající kapku vody). Naopak pokud použijete extrémně dlouhý čas, zaznamenáte například, jak voda v řece protéká a na výsledné fotografii bude mít podobu rozostřené plovoucí plochy. Výsledný pocit z fotografie tak bude v obou případech úplně jiný. 

Expoziční trojúhelník tedy dává dohromady expozici a také umožňuje se snímkem kreativně pracovat. A právě v tom spočívá kouzlo fotografování. Pokud si jednotlivá pravidla osvojíte, posune se kvalita vašich fotografií výrazně kupředu.